• Josef Smutný

Boj o rozvoj nebo destrukci měst

Článek pro CEVROarena.cz


Poslední dobou rezonuje ve společnosti jakýsi ne úplně důležitý problém s přípravou nového stavebního zákona. Je těžké i mezi vzdělanými lidmi najít někoho, kdo rozumí podstatě věci, krutě zakryté aktuálními pandemickými problémy. A toto nevědomí bohužel také zakrývá zásadní problém, kterým není stavební řád, ale územní plánování – tedy plánování a rozvoj našich měst, našeho venkova a péče o naši krajinu. A mějme všichni na vědomí především slovo NAŠE a do podvědomí si uložme slovo PLÁNOVÁNÍ.



Stávající stavební zákon stojí pevně na komunistickém právním řádu. Používáme ho už 31 let po změně politického systému a po svých úpravách vede Českou republiku do stále hlubší deprese a neschopnosti konkurovat ostatním evropským státům v rozvoji. Tak, jak ho známe, má svoji podstatu z doby tvrdého socialismu, vznikl v roce 1976. A komunistické principy v něm jsou stále platné a živé.


Není od věci si připomenout, že další zásadní zákon, na kterém stojí péče o historický odkaz tisíciletého rozvoje státu našimi předky, tzv. památkový zákon, vznikl v roce 1987 a v podstatě beze změny funguje a likviduje naše historické kulturní prostředí dodnes. Pravda, stavební zákon na rozdíl od památkového zákonu byl v roce 2006 upraven a vydán jako nový stavební zákon s cílem posílit právní jistoty občanů, investorů a umožnit obcím a krajům rozhodovat o jejich území. Následně byl zákon novelizován v roce 2017. Novela měla zásadně zkrátit procesy změn územních plánů, zkrátit lhůty pro podávání podnětů a odvolání, oprostit stavební úřady od složitého zkoumání soukromoprávních vztahů a zajistit další změny pro zkrácení řízení. Obě změny ale dále a dále komplikovaly všechna řízení, a především novela z roku 2017 zkomplikovala a prodloužila stavební řízení o 100 dnů. Úplně nesmyslně se prodloužil proces i u rodinných domů, kdy úředníci musí prokazovat, že váš budoucí dům nestojí v letové dráze vybraného ptactva či v koridoru vzdálené dálnice.


Může to sice znít vtipně, ale pro celou českou ekonomiku a pro česká města, která jsou motory této ekonomiky a centry vzdělávání, je to absolutní tragédie, která brzdí nejen komplexní rozvoj státu, investice, ale také bytovou výstavbu.

Namísto zjednodušeníprodloužení lhůt, zvyšování nákladů na řízení a dokládání ohromného množství nesmyslných papírů a informací, které se výstavby jednoduchého domu ve stabilizovaném území vůbec netýkají. Úředníci naopak získali další moc nad projektanty i investory.


Na úrovni Nigeru a Venezuely


V době, kdy státy celé Evropy zjednodušují stavební legislativu, aby byly schopné konkurence, si Česká republika pod taktovkou premiéra všeuměla vesele dál hází klacky pod nohy a ocitá se na 159. místě (ze 190 sledovaných zemí) v rychlosti vydání stavebního povolení na cokoli. Ocitli jsme se dokonce za některými africkými státy a jsme na úrovni Nigeru či Venezuely. Těsně za námi je Eritrea, Somálsko či Libye.

Může to sice znít vtipně, ale pro celou českou ekonomiku a pro česká města, která jsou motory této ekonomiky a centry vzdělávání, je to absolutní tragédie, která brzdí nejen komplexní rozvoj státu, investice, ale také bytovou výstavbu. Okamžité důsledky této krize vedení státu tak běžný občan pocítí právě v bytové krizi s brutálním růstem cen nemovitostí. V Evropě 4 %, v ČR 14 %. Nestavělo se, odešli zahraniční investoři, rozpadly se stavební firmy. Radikálně se zhoršila dostupnost bytů. Neexistují nájemní byty, v kterých bydlí až polovina lidí v Rakousku, Německu či Švýcarsku. Na byt musí Čech vydělávat o 10 let déle než Němec či Polák. Obecně Česká republika přichází zrůdnou délkou a složitostí stavebního řízení o desítky miliard korun a navíc už 30 let ukazuje Evropě vizitku absolutně netransparentního a nepředvídatelného právního prostředí.

Pořád si myslíme, že stavební zákon se nás vlastně moc netýká a je jedno, kdo a jak ho dělá ? A bude líp, anebo hůř?


Bude hůř. Ano, pokud Sněmovnou projde nyní podaný návrh. Současné politické vedení státu je mentálně evidentně propojeno s komunistickým myšlením a v novém stavebním zákoně chce zlikvidovat právě to nejdůležitější – práva měst rozhodovat o svém vývoji. Česká republika se snaží, zcela standardně proti evropskému proudu, ZESTÁTNIT územní plánování. Města a krajinu nebude plánovat samospráva a její odborné orgány, jak tomu je všude okolo nás, ale úředníci stavebních úřadů, kteří evidentně nemají co dělat a všichni jsou experti na urbanismus, vývoj a stavbu měst.

Stavební zákon se stal bojem o rozvoj nebo další destrukci našich měst, obcí a naší krajiny. A tak se stalo, že díky architektu Martinu Klodovi, který se rekodifikací stavebního zákona zabývá pracovně i studijně a působí na pozici asistenta pražského náměstka pro rozvoj architekta Petra Hlaváčka, se poprvé v novodobé historii spojilo pět velkých českých měst – Praha, Ostrava, Brno, Plzeň a Liberec – a vyslala společný a důrazný signál ministryni pro místní rozvoj, že návrat do socialismu nechtějí, a jako významná ekonomická centra České republiky mají právo rozhodovat o svém rozvoji.



Z evropských konferencí o plánování a rozvoji měst je zcela zřejmé, že hybnou silou ekonomiky a rozvoje už není stát, ale právě města. Města, která si konkurují, každé se prohlašuje za nejhezčí a nejlepší, podbízí se občanům v kvalitě vystavěného prostředí, tedy veřejného prostoru, parků, architektury, kulturního zázemí a kapacity ve vzdělávání, nabídky bytů. Města mezi sebou soutěží, na základě růstu a kvality nabídky si přetahují lidi, ale protože ví, že každé je jedinečné a jiné, nebojí se spolu komunikovat, sdílet zkušenosti a informace a navzájem se podporovat. Naše města dnes, 30 let po revoluci, v této soutěži prohrávají ve všech ohledech. Ale alespoň spolu začala komunikovat a spojila se.

Z tlaku pěti měst se před prvním čtením ve Sněmovně stal tlak už osmi měst a další se přidávají. Neformální spolek měst vede Ostrava, která má vedení ANO a má blízko k ministryni Kláře Dostálové. A tak se teď může stát, že nejenže Praha nepřijde o své pražské stavební předpisy, ale své vlastní stavební předpisy bude moci mít právě Ostrava a také Brno. A tady mluvíme o zásadním průlomu. Problém pro českou vládu už není jen nezbedná a konfliktní Praha, která se navíc jako kraj může k zákonům vyjadřovat, problém mají evidentně i ostatní města.

Největší lobbing a destrukce zásadních potřebných změn přichází především z resortních zájmů ministerstev


Osobně se domnívám, že právě tlak měst na vládu způsobí změnu v procesu dalších úprav stavebního zákona ze strany MMR a návrat k původní myšlence a původnímu návrhu stavebního zákona z pera právníka Františka Korbela, který zpracoval stavební zákon jemu zadaný Hospodářskou komorou ČR. Právě tento fakt způsobil pod vlivem a tlakem různých nespokojených organizací, spolků i jedinců, že do podvědomí občanů se dostal nezlomný fakt, že stavební zákon se připravuje pro developery. Přitom lobbing developerů je v tomto případě minimální. Developeři změnu zákona nechali na právnících a profesních komorách architektů či inženýrů. Největší lobbing a destrukce zásadních potřebných změn přichází především z resortních zájmů ministerstev a dotčených orgánů státní správy především ve snaze uhájit si své úřednické kompetence na úkor jakékoli nutné komplexní reformy.

Pointa však byla především v rozhořčení úředníků a lidí kolem MMR, že právě oni nejsou autory tak důležitého zákona, a v momentě, kdy se jim Hospodářskou komoru a tedy Korbelův text podařilo z procesu vyštípat, se hrdinsky ujali přepracování zákona a pod tlakem premiéra jej předělali tak, že s ním dnes nesouhlasí už vůbec nikdo.

Transparentnosti ministerstvem prováděných změn v rámci připomínkového řízení neprospělo ani přesunutí přípravy zákona z poslaneckého Výboru pro veřejnou správu a regionální rozvoj, kam zákon logicky patří a který má pod kontrolou opozice, především Martin Kupka z ODS již roky pracující na digitalizaci stavebního procesu a Ivan Bartoš z Pirátů, který je jeho předsedou, do Hospodářskému výboru, kde má premiér větší vliv. K Pirátům a ODS se přidal ve shodě i zbytek opozice KDU, TOP a STAN. Společně vystoupili před projednáním zákona v Poslanecké sněmovně a společně připravují pozměňovací návrh.

Stavební zákon již není pod arogantní patronací úředníků MMR. To se stalo po prvním čtení pouze jedním z účastníků procesu. V novém stavebním zákoně Babiš viděl především a jen rychlejší možnost výstavby dálnic. Rozvoj měst, kvalitní životní prostředí a zdravá krajina je pod jeho rozlišovací schopnost a nezajímá ho. Stavební zákon se stal od prvního čtení předmětem intenzivní politiky ve Sněmovně a je v rukou poslanců. František Korbel vidí budoucnost stavebního zákona pozitivně, pokud MMR ustoupí městům a obcím, a pokud bude hlasovací vůle, může získat český stát základ dobrého řešení.


Bylo by iluzí, jak dodává Martin Kloda, myslet si, že ze současného stavu vyjdeme s moderním evropským stavebním zákonem, který všechno vyřeší, a dvacet let budeme mít klid. Stavební zákon se musí aktivně měnit dál, musí využít know-how napříč dotčených oborů a profesí, inspirovat se západoevropskými stavebními zákony a přizpůsobit se vývoji v Evropě, kam, doufám, stále kulturně patříme. Jde o naše města, náš venkov a plánování našeho státu. Do druhého čtení máme 100 dní.

  • Facebook